Re: Musím se smát, když

Máme na zahradě domeček, prolejzačku i skluzajdu. Katku to teda zatím neomrzelo (máme to už několikátým rokem), zve si ostatní děti a vyblbnou se tam. Jsem za to ráda.A musím přiznat, že i pro mě to má výhody, mám jí i ostatní děti na očích a můžu u toho i pracovat. Prostě si na lehátko na zahradě vezmu notebook, doklady a vše potřebné. Záchod a lednička jsou všem k dispozici a jsou blízko
Představa, že bysme museli chodit na hřiště a já s sebou táhla noťase i doklady - to bysme rovnou museli jezdit autem
Jinak sousedi mají zase pískoviště a za to jsem vděčná dvojnásob. U nás se prolejzá a klouže a u nich se staví bábovičky. Jsem ráda, že tam Káču můžu dát bez toho aniž bych musela písek prohlížet, jestli tam nejsou jehly, hovínka nebo jiné poklady (zvlášť potom co děti kamarádek na veřejném pískovišti objevily použitý kondom a tampon - taky použitý).
Pokud jde o pískoviště je to jiné než dříve. Pamatuju, že když se mnou šla máma na písek, tak jsem se prostě rozběhla skočila do písku i s bábovkama, mamka si sedla na lavičku a nic neřešila. Teď to probíhá trošku jinak. Když jsem šla s Káčou poprvé na pískoviště, přišla ke mě maminka, co tam měla chlapečka a povídá - Dejte si jí sem, tady jsem to prohlídla. Celkově je to smutný pohled, když vidím dítě, které stojí před pískovištěm a volá Mamííí, tak už můžu? A matka mezitím hrabe v písku (příp.používá sítko) a hledá nebezpečné předměty.