Petruno,
to nejsou mé výmysly, to je seriozní atropologická teorie. Praví se v ní dále, že babičky se podílí na socializaci dětí tím, že je seznamují s historií a pravidly kmene, národa, etnika či čeho jako s příběhem, pomocí pohádek. Babičkovstí je láskyplné zázemí, důkaz toho, že život je nesmrtelný, protože je předáván na další generaci, protože příběhy trvají, jelikož člověk je bytost "natažená mezi zvířetem a andělem" a bez předání kulturní látky by se živočich člověk nikdy "člověkem" nemohl stát (viz vlčí děti Amala a Kamala a další). Rodiče jsou většinou příliš mladí nato aby jako prarodiče byli schopni vnímat život jako celek i s jeho přesahem, jako ucelený příběh. (To je zase jedna socio-lingvistická teorie).
Chápu, že vidíš citové pouto v rodině jako nejdůležitější hodnotu, nezazlívám Ti to, nemluvím nic proti Tobě,(už proběhla jedna diskuse o romantickém citu jako základu manželství, že...) snažím se zde jen prezentovat současné akademické názory důvěryhodných autorit. Ne vždy uvádím jména a prameny, protože si myslím, že to není nutné, ale pokud má někdo zájem, není problém a doplním je.
Předchozí