Občas když nevím kam zabrousit, tak zajdu sem a čtu si nějaké články, tento mě celkem zaujal a tak jsem se dokonce i přihlásil aby jsem mohl něco napsat........ Když jsem byl malý, tak jsem taky vždycky chtěl ty dárky který se mi hrozně moc líbili... a když jsem je nedostal tak mi bylo smutno...
Dnes mi je téměř 22 let a neřikam, že drahé věci by se mi nelíbili a nebo by jsem je nechtěl...... ale vím, že si je např rodiče nemohou dovolit.... Když se mi např babička zeptá co by jsem chtěl k Vánocům jestli peníze, řeknu že nevím, ale že asi jo...... vim že peníze nejsou tim pravim dárekem pod stromeček, ale zase na druhou stranu si za to koupím třeba věc dražší a pro mě potřebnou..... a mam z ní opravdu radost.. i když dam většinu ze svého na co jsem šetřil celý rok a padla na to i má birgáda...... ale mam z ní opravdu radost.
Ale nejheztčí dárek jsem asi tak před 2-3 lety dostal od jedný v tu dobu asi 5 letý slečny...... a bylo to k Valentýnu, byl to prstýnek z takových těch automatů za 5 až 10 Kč...... ale i když je mi tolik kolik mi je, tak jsem od nikoho nikdy dárek k Valentýnovy nedostal, asi jsem prostě hroznej smolař a dodnes jsem nenašel slečnu mého věku, která by mi jej dala...... bohužel..... i když mám na krku několik řetízků ze stříbra a nebo chirurg. oceli, stejně si tam vážim nejvíc toho prstýnku za 10 Kč......
Mám rád kvalitní věci a rád si počkam na to, až si je budu moci dovolit...... ale věci z lásky...... jsou prostě k nezaplacení....... i když jsou do malího špunta.....
Předchozí