Přidat názor k článku Nové maminkovství a zamykání chleba

Kristýno, byla jsem pryč, ale tvoje příspěvky o úloze babiček mne oslovily, protože si to taky myslím - tahle doba totálně zpopřeházela a popřerušovala tradiční svazky, rodovou pospolitost, současné "moderní" babičky a velké množství holek, co si stěžují, že babičky o vnoučata nemají zájem z toho podle mne vyplývá.
Chybí život v širším rodinném společenství a v širším sousedském společenství, jak to bývalo kdysi. Pak by se holky v pětadvaceti nemohly divit, co obnáší péče o dítě, protože by od deseti, patnácti za prvé měly možnost sledovat sestry, tety a sousedky, jak pečují o své děti, časem by dostaly úkol hlídat mladší sourozence a přechod do mateřské role by byl samozřejmý. Nebylo by tolik opuštěných odložených starých lidí. Někdo, kdo s váma jí chleba u jednoho stolu se šoupne do útulku hůř než někdo v podstatě cizí, ke komu se jezdí jednou za měsíc na dvě hodiny na návštěvu. To o tom předávání příběhů je nádherná pravda. Navíc se děti soužitím více generací učí toleranci a respektu k odlišné zkušenosti a názoru. A učí se přijímat smrt jako součást života.
Nejsem takový blázen, abych se v rámci přivolávání starých časů odstěhovala s kozou a krávou na samotu u lesa. Ale zas na druhou stranu jako jeden z mála svých vrstevníků jsem ze čtyř dětí, zažila jsem, jaké to je, umývat osmdesátileté bábě zadek i jaké to je sedět a poslouchat příběhy někoho, kdo se na vás dívá s nadhledem svých pětadevadesáti let a připadáte mu tak mladý a směšně plný nadějí a odhodlání. Cítím, že to, že žiju v paneláku daleko od svých kořenů je špatně, že moje dítě bude o něco výrazně ochuzeno, ale na druhou stranu je to hrozně pohodlné, nemuset nikomu ustupovat, nemuset se prosazovat, nikdo vám do ničeho nemluví. Ale taky nepomůže, neporadí. Nevím, jak bych se rozhodla, kdyby to prostě nevyplynulo samo - šli jsme tam, kde byla práce. Ale tak nějak mi připadá, že je něco v principu narušeno. Takové to "sága rodu..."