Velký rozdíl je mezi depresí a depkou. Tak to alespoň cítím já. Taková ta klinická deprese by se měla léčit a jen odborník ji dokáže rozpoznat (pisatelčin případ řekla bych). No a z běžné depky se dá s přičiněním okolí snadno dostat. Sama mám děti 4 měsíce a 2,5 roku a taky to na mě občas doma padá, samé povinnosti, radovánky žádné...musím uvařit, musím uklidit, musím zajistit komplexní servis dětem, musím nakoupit, musím být milá na manžela... Samé "musím" a minimálně "chci". Proto jsem tento týden rezolutně oznámila milému choti (nikoliv ho požádala), že každý týden si vyčleňuji pro sebe 2 hodiny, asi zase začnu chodit do břišních tanců, nebo budu chodit do jazykovky, nevím, beru cokoliv, kde se nachvíli oprostím od toho, že jsem "jen" matka a kde se budu nachvíli zase cítit jako "člověk"
Manžel se mé "zvůle" zpočátku zalekl, ale když viděl mé odhodlání tak uznal, že pouhé 2 hodiny týdně z těch celkem 168, je opravdu banální nárok. Rodiče jsme oba z 50%, takže holky - rozum do hrsti a trošku naše drahé polovičky přimáčkněme! I ty dvě hodinky nás té únavy zbaví (a klidně i víc hodinek, bude-li ochota na druhé straně)! Život má být i zábava
Tak rychle rozbourejme stereotyp "utahané české mámy" než se depka změní v depresi!