Zuzi, no potom, co píšeš, třeba naopak, chtěl ti udělat radost, tohle se fakt soudcovat nedá, když nemám vzdělání, ani dost zkušeností, nezlob se.....
Popovídám si s tebou, ale už se musím zdržet osobního pocitu, asi bych ti mohla víc ublížit než pomoci a to bych fakt nechtěla. Každá žijeme nějak a dost často odlišně a něco, co je běžné pro někoho, je prostě problém pro někoho jiného.
Jestli chceš nezávazně popovídat o věcech, tak si najdeme nějakou diskuzi, nebo i zde, ale to, co cítíš, to potřebuje někoho povolanějšího.
Za sebe osobně můžu sdělit, že kdyby mi manžel v době depresí, kdy věděl, ale - a to je ta panická potvora - nadělil dav lidí, asi by mi radost neudělal, ale, pokud by nevěděl, tak bych se snažila si to užít a třeba si to nakonec i užila.... kdo ví?
Sama jsem v době nejhorší sehnala vstupenky na muzikál a odešla po prvních 20-ti minutách, prostě mi to nesedlo...Ale byli jsme tam s manželovými dospělými dětmi a jasně jsem řekla manželovi, že vážně domů taxi a zvládnu to. Nechtěla jsem kazit večer. I z toho, že když se mi to nelíbilo a odešla jsem, jsem paradoxně měla docela radost.. odjela jsem sama domů
) bez manžela = bez berliček....