Já mám na to jedinný názor. Tuto dobu prostě přežít. Já ji už mám dost dlouho za sebou, ale hned mě ty emoce vyskočily. Dokonce jsem vyhrožovala s rozvodem. Prostě chlap je jenom chlap a mám pocit, že jemu to ani nedojde. Já mám bezvadného chlapa, který se krásně o děti staral, ale až od doby, kdy je jakoby mohl něco naučit. Dneska je i výbornej děda a je schopnej se postarat o 1,5r. vnučku i se spaním jídlem atd. Vydrž, je to těžké, žena se cítí nepochopená, neuznaná, chlap nikdy nepochopí (alespoň některý) , že v určitém momentě je pro ni lepší ji držet za ruku a ne, teď mě nepotřebujete, jdu stavět barák, do práce atd....
Předchozí