Kunhuto - při čtení tvého článku mne napadlo jediné - svého muže jsi před prvním dítkem i při něm velice rozmazlila (sama píšeš:......takže jsem doma měla naklizeno, uvařeno, upečeno a večer manžela vítala s úsměvem na tváři.....").
Takže když má začít být trochu dospělý a vzít svůj díl práce v domácnosti, brání se tomu. Nevidím jinou cestu, než si s ním rozumně sednout (až někdy náhodou budou obě děti spát a bude klid) a vysvětlit si to s ním. Ať si třeba zkusí týden se o děti a domácnost starat na 100%, uvidí "wo co go" a ocení tvou práci....
U nás to proběhlo trochu metodou "výbuch", protože jsem v 11 měsících první dcery musela jít na operaci a naprosto programově odmítla nabídku babiček: "Počkej na prázdniny, pak se ti o dceru postarám."
PROČ čekat do prázdnin? Můj zdravotní stav vyžadoval operaci. A jaké "Pak se TI o dceru postarám!" Dcera přece není jen moje, je naše a když se o ni umím postarat já, umí to i manžel - já na to žádné extra školy také nemám....
A tak jsem sedla a napsala "Návod na použití 1 ks dcery", kde jsem manželovi, který do té doby neměl potuchy, kdy a co dítě baští, kdy spí a co jinak dělá napsala přasný denní režim (s důrazem na to, že je třeba se přizpůsobit dítěti, neboť on je hrozný puntíčkář). Do mrazáku jsem mu nachystala obědy - polívčičky i druhé - na sváči ho vybavila zásobou výživ a ovoce, na večeře instatní kašičky a odešla do nemocnice s tím, že je dcera v dobrých rukou....
Musel dělat všechno, jenom nemusel vařit a žehlit, prádla měl nachystán dostatek. A přesto naprosto nestíhal. Zažil šoky, známé všem maminkám (co stihne batole za tu chvíli, než si dojdeme na WC
). A velice se změnil jeho pohled na mateřskou "dovolenou" a na to, co dělám doma celý den.....
Tak do toho - převýchova je vždy těžká!!!!
Simča