Přidat názor k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Pod tohle se podepíšu. "vylívání si pocitů" na chlapy (jako je ten Váš a ten můj a i spousta dalších) fakt nefunguje - v horším případě neřekne a neudělá nic, v lepším případě se zeptá - "a co podle tebe s tím mám dělat". Takže tuhle část si ušetřím (vykecám se kamarádce) a přejdu rovnou k věci - řeknu mu, že konkrétní den v týdnu mám v plánu to a to (volný večer, nákup bez dětí s použitím auta atp), zda mu to s něčím neslučitelným koliduje (občas se může stát, akci "jedno pivo" neberu, tu může mít kdykoli jindy) a je hotovo. Pokud chci aby vykoupal děti, řeknu mu - prosím vykoupej je, já zatím udělám večeři (když se netváří, tak navrhnu jestli si to chce prohodit - a jedno z toho rozhodně udělá). V noci taky spolupracuje - víceméně nuceně protože mé noční mateřské instinkty jsou fakt slabé, trvá mi půl hodiny než mě malej probere, takže první se vzbudí manžel, který vzbudí mě, přiloží synka, po nakojení ho odříhne, protože já jsem mezitím skoro v komatu jak nereaguju (stačí mi spát málo hodin, ale prostě se uprostřed spánku neproberu, když jo (malej teploty a tak), tak neusnu).
Děti máme dvě (3,5r, 7m) a taky je to záhul, občas jsme s manželem pouze oddělení vychovatelé. Tak malý věkový rozdíl mezi dětmi jako má zakladatelka si představit neumím ani ve snu jak bych to zvládala (v těhu mi bylo taky šíleně zle). Zlepšilo se to když šla dcera do školky (tedy ne okamžitě, první dva měsíce byly očistec než si zvykla). Teď zas očekávám zhoršení protože malej bude brzo lezec a bude ségře brousit za věcma a ta je hodně úzkostlivá na to co je "její", čili bude zle. Prostoru málo, venku nevlídno, do toho nemoci čili možnost vylítání venku celkem mizivá..... prostě pro pocit JE TO NA PYTEL jako stvořené.
Co pomáhá:
- nepodlehnout, nepodlehnout, nepodlehnout pocitu že to už dál nejde, sebelítost je cesta ke dnu
- neměnit manžela, měnit sebe resp. svůj postoj - my ženy jsme poměrně dost "samodrásací" takže nás spousta věcí mrzí a štve i když je nikdo jiný nevidí... odbourat.
- Když přijde krize, přečíst si nějaký článek o cizích problémech které se vás naštěstí netýkají (zdravotní, bytové atp) a ty vaše vlastní se rázem zmenší.
- zavést si "rutiny" - jak pro sebe, tak pro děti i pro manžela: pro sebe třeba vanu v určitý večer - i když nebudete mít zrovna ten večer chuť, vlezte si do ní, už ten pocit že děláte něco pro sebe je fajn, nebo třeba rutina s vycházkou s dětmi (nechce se, ale vrátíte se vyvětraní a doma nepřibyde tolik nepořádku), rutina pro manžela že třeba bude děti (nebo jedno z nich) koupat nebo jinou činnost (když si na ni zvykne, nebude mu to tak rvát žíly).
- počítat do 10ti když máte pocit že musíte na dítko zařvat/plácnout protože zase provedlo něco "naschvál"... většinou to je tak, že ony to v tomhle věku naschvál nedělají, jen je to bohužel hrozně láká (sypat, rozhazovat, ...) a místo toho odnášet, vysvětlovat, zaujmout něčím bezpečnějším...
- mít připravené po ruce a na místě/místech činu čisticí a úklidové prostředky - vysavač/smeták mít v kuchyni nebo si pořídit ten ruční akumulátorový, mě nejvíc otravovalo vůbec pro ten vysavač dojít, teď kyž ho mám u ruky prostě vysaju a neštuduju nad tím že pro něj musím do jít a že ho musím zapojit do prodlužky, a světe div se, je méně nepořádku. Taky když jsem musela pro koupelnový čistič za roh do komory, nečistila jsem umyvadlo denně, teď ho mám (v bezpečné výšce ve skříňce) přímo v koupelně i s houbičkou a koupelna je uklizená "bezbolestně" a hlavně bezprostředně po náletu čokoládových ručiček a jiných věcí, a nemám ten neustálý pocit "až bude volná chvilka musím uklidit ještě tu koupelnu".
- pořídit větší mrazák nebo využít kompet ten stávající a skutečně navařit (třeba o víkendu když je muž doma a "hodíte mu na krk děti") několik jídel najednou a zamrazit. Je to pohoda přijít z vycházky, hodit jídlo do trouby a mít za 15 minut než se děti posvlékají, umyjí a pohrají připravený oběd bez postávání u sporáku a odhánění drobotě. Obzvláště pro ty nejmenší ty mixované "dobroty". Mě zpočátku hrozně štvalo i to, že zatímco manžel si obědvá tu v kantýně, tu v restauraci, tu v bistru, já mám jen to co si uklohním (a přiznávám že zpočátku to nebylo moc slavné). Takže jsem ho jednou dvakrát týdně požádala aby mi taky něco přivezl v krabičce s sebou. Nebo to braní jídel z restaurace v jídlonosičích je taky super, z jedné porce se nají dospělý i prcek.
- dělat něco "pro sebe" v tom smyslu, abyste se cítila "využitá" i jinak než jako uklízečka a vychovatelka (výsledky čehož jsou obvykle neviditelné a nehmatatelné). Kamarádka plete (jak říká hlavně pro pocit z dokončeného hmatatelna ) já třeba tvořím návrhy interiérů (několikanásobně víc než jich můžu realizovat, ale i tak mě to baví vidět jak by to mohlo vypadat kdyby.... aspoň ve virtuálnu), sázím kytky a mám hroznou radost když rostou..., prostě si najít něco v čem jste dobrá a i když to momentálně nikdo nepotřebuje, dělat to jen tak pro sebe. A POZOR - to stejné ale dovolit manželovi (třeba taky už dávno nedělá svůj koníček který měl když jste se poznali a třeba ho to taky mrzí, ten můj hrál pinčes, hokej, četl, šťoural se v mašinkách.... teď na to není čas a prostor, takže měl hroznou radost když ho kamarád pozval hrát za jejich firmu rekre hokej.... a já jsem mu koupila předplatné hist. časopisu protože vím že ho to zajímá ale nemá na to kdy.)

Jeje, nechtěla jsem vytvořit takový elaborát, no každopádně závěr je - neodcházet, začít u sebe s lepší organizací (která zahrnuje i úkolování jiných) a věřit ve světlejší zítřky.