že všechno by byla jen a jen vina tvého muže. Spíše je to všechno načasováno do jednoho okamžiku a svět pak vypadá černě. Rozhodně bych od něj neodcházela. Hodila bych mu na krk díl domácnosti, jako že to je jeho práce a neudělala bych to, ani za nic na světě (příklad, můj manžel teď nosil pytel s odpadky do popelnice 4 dny, musela jsem se přemáhat, abych ho na té chodbě nechala ležet, ale světe div se, dneska ráno už tam nebyl
, další osvědčená věc je nečekat, že na něco přijde sám, prostě si o pomoc říct, chlapi takhle fungujou, a že kolem toho má blbé kecy? na tom mám úplně ideální radu, když mě štve, nasadím si MP3 a před jeho očima si dám hlasitost tak vysoko, aby mu bylo jasné, že ho neslyším (moc toho nevyužívám, ale občas se to hodí)
. Možná se mi to dobře mluví, protože my doma už jsme tak nějak sehraní, ale taky jsem si prošla takovou krizí, když se narodila malá ... je toho pak na jednoho člověka najednou hrozně moc, do toho byla pořád nemocná, to mi nepřidalo. Do teďka si myslím, že mít děti tak brzo po sobě byla největší chyba, kterou jsem mohla udělat, a to jsou holky o 2,5 roku. Jsme šťastní, že je obě máme, ale já jsem si mateřskou odtrpěla a budu se z toho vzpamatovávat ještě dlouho. Teď pozvolna začínám pracovat a jsem šťastná jako blecha, že tohle období mám za sebou. A to jsem neměla potíže s manželem, kdyby se přidalo ještě to, tak nevím, jak bych to všechno vydýchala. Takže drž se, bude líp