Článek mi přijde jak kdyby ho psala jedna moje kamarádka, která měla první dítě velice hodné, prakticky o něm nevěděla hodně spinkalo, papalo, skoro neplakalo a hned se rozhodla si pořídit druhé mimi. Ještě dnes si vzpomínám jak mi vysvětlovala, že mít dítě je vlastně relax a doma se nudí...No teď má jedno zlobící batole, které ze žárlivosti k sourozenci pomalu nepoznává a k tomu jedno mimi, které vyžaduje neustálou pozornost, skoro nespí a díky "větrům" neustále poplakává...tu tam jsou ty ideální představy. Navíc aby mohly splácet hypotéku manžel je v práci od nevidím do nevidím, tudíž se jim začíná pomalu hroutit manželství. Snažím se jim pomoc, a občas si vezmu alespoň staršího klučinu, ale pořád si říkám, kdyby svoji situaci lépe vyhodnotily a zbavily se svých růžových brýlí včas nemuselo by to tak dopadnout...možná