Hebe,souhlasím s tím co jsi napsala, zejména s tím nastavováním pomyslné laťky. Nepatřím k lidem, kteří jsou na sebe tak přísní, že se snaží být za každou cenu dokonalí. A to jsem i manželovi řekla. Jinak musím říct, že přes to všechno mi manžel v domácnosti pomáhá (luxuje, vynáší koše, skočí nakoupit), ale většinou to dělá s brbláním ve stylu "někdo to udělat musí, když ty ne" a já abych zahanbeně stála v koutě:-( Ovšem největší pomocí pro mne bude, když mi pohlídá děti a umožní mi se pravidelně každý týden aspoň dvě hodiny vyřádit (cvičení, kino, knihovna). To pak i já budu jiný člověk a budu mnohem veselejší a ty jeho "blbé nálady" budu líp snášet a já zredukuju ty svoje.
Málokterý chlap tohle pochopí, oni se pohybují celý den v práci mezi lidmi a mohou se "vykomunikovat" do haleluja a asi si nedovedou představit jaké to je být mezi 4 stěnami a mluvit jen s maličkými dětmi. Mému muži navíc vadí moje kamarádky, které za mnou chodí, nemá rád když jezdím k našim ani když chodím často do mateřského centra. Nechce mě náhodou tak trochu izolovat?!
Předchozí