Přidat názor k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Winky, super, máš naprostou pravdu.
Já k podobnému dospěla časem též, jen by se mi to asi nepodařilo tak pěkně sesumírovat. Manžel musí mít nějaký svůj koníček (problém je, když začíná být koníčků moc), já potřebuju dělat něco hmatatelného, co je vidět (takže šiju, ze začátku jen pro naše děti, teď už sem tam i na zakázku a hračky pro děti se mi daří i občas prodat), jídla v mražáku (a to i pro děti, jsem zvyklá jim vařit a příkrmy kupuju jen vyjímečně), v případě nouze instatní kaše... Zhruba jednou za měsíc se vypravíme "na večeři" do Ikea, nemáme to tak daleko, pro děti je tam super vybavení a jídlo není drahé, takže to netíží náš rodinný rozpočet jako klasická restaurace, která je v našem městě opravdu luxusem. V přilehlém hypermarketu uděláme velký nákup a já se cítím, jako že jsme si "vyšli". Asi by to neuspokojilo každého, ale mě to stačí.