Mám dvě malé dětičky , po druhém porodu infarkt (kdo mě zná,lehce identifikuje).Budím se každé ráno s pocitem,že musím jen přežít. Starší zlobí,vzteká se, odevzdám jí ve školce a oddechnu si. Menší je zlatíčko...zaplať Pánbůh,usmívá se,je vděčná za každou pozornost, je to světlo mého dne. Žiju v neustálém stresu,manžel každé moje špatně vyřčené slovo trestá odchodem do hospody,hlášky typu:"jsi špatná manželka,raději jdu do hospody" jsou běžné a děje se tak 2x týdně.Sex neexistuje, což je pochopitelně kámen úrazu. Neuspokojený manžel=řvoucí,terorizující,vydírající manžel. Děti samozřejmě vše vnímají velmi intenzivně. Bohužel jsem také typ "co si nenechá nic líbit" a podle toho to vypadá. Bohužel se neumím zakousnout, bez keců a pokud možno s úsměvem podržet, aby byl alespoň na týden klid..........je mi ze všeho nanic, nezbývá mi než nad sebou brečet....nebo se dát na chlast. Začala jsem chodit k psychologovi.Výsledek zatím nula.
Předchozí