No právě proto, že jsem po nějakým čase zjistila, že bych se taky z toho mohla zbláznit jsem postupně a polehýnku začala manžela zaměstnávat - i když se mu to někdy nelíbilo, ale zvykl si. Jak píšeš o té koupelně a wc, tak to samo také moc dobře znám plus mám ještě jednu svou příhodu. Potřebovala jsem si odskočit na wc a nechala jsem tudíž v obýváku chvíli děti bez dozoru.Dodnes nevím jak to provedly - synovi byli čtyři a dceři dva - ale najednou slyším ránu, řinčení skla a řev, tak jsem vylítla i s toaleťákem ani jsem se oblíct nestihla a vidm - těžky křeslo od sedačky bylo prohozený francouzským oknem na zahradu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Teď mi to příjde k smíchu, ale tenkrát moc ne.