Ano i já se ve vašem vyprávění vidím...Mám dva syny 2 roky od sebe. Vše se u nás také pokazilo mým druhým těhotenstvím....únava, nevolnosti, nevyspání.....
Nejhorší bylo období těhotenství a první 3/4 roku druhého syna, teď už je líp. Občas se s tím depresivním zoufalstvím dokáži poprat a vyšvihnout se nad hladinu špatné nálady a totální vyčerpanosti, ale daří se mi to jen pokud jsem aspoň trochu vyspalá což se právě do téměř roku věku 2. syna nedařilo snad nikdy.
Otázku, zda zůstat v takovém partnerství/manželství, jsem si kladla už tolikrát...vždy ale ve fázi deprese a vyčerpání. Myslím si, že rozchod není v tomto případě řešením, tu situaci to nevyřeší.Vy budete stále unavená, nevyspalá, možná ještě víc, protože pak třeba nebude nikdo, kdo by si vzal v neděli děti... Dovolím si vypůjčit část diskusního příspěvku ,,Jiný pohled na věc - Mata ....Zkuste se ale zamyslet, jak to vnímá manžel. Má svoje starosti v práci, další s finančním zajištěním rodiny. Nejspíš má všeho taky plné zuby. Chtěl by mít doma usměvavou manželku a vzorné děti, na které by se těšil a mohl hodit aspoň večer starosti za hlavu. A který by nechtěl. A možná si klade podobnou otázku "Kde je ta ženská kterou jsem si bral?"
... Na tom je dost velký kus pravdy.
Věřte, já věřím, bude líp.
Jak děti rostou spím teď i 4 hodiny, občas i 6 v kuse
Super.Vyhrajou si více sami.Starší už nedělá tolik nepořádku, stává se samostatnější a ten mladší...ten do toho taky doroste.Deprese a dobrá nálada spolu hrají již vyrovnanější souboj. Když jsem já v pohodě, většinou platí, že máme doma méně hádek a i partner je víc v pohodě. (to přiznávám nerada,že na tom nesu vinu,vždyť jsem to přeci já ta unavená bez pravidelné chvíle odpočinku !
)
Synové jsou teď 1,5 a 3,5 roků a mě začalo opět zbývat trochu sil. Dobrá zpráva, fakt se to lepší
Přeji vám hodně sil a pevné nervy.