Přidat názor k článku BTW: Dyslexie, dysortografie - aneb jak bojovat s hydrou

tak já jsem v prvním pololetí první třídy byla za genia pak se zjistilo že nečtu,ale umím slabikář naspaměť jak přišly složitější články začaly problémy, uč. mě přesadila z první lavice do poslední a stále mi něco vyčítala a pamatuji si že jsem nechápala co, naštěstí známý doktor poradil rodičům co by to mohlo být a doporučil psychologickou poradnu,takže naši opravdu od začátku věděli jak na tom jsem a učili se semnou pracovat, chodila jsem do dyslektické třídy, to šlo,ale v 5 tř. nastal přechod na druhý stupeň, jako hození do studené vody, nikdo nebral žádné ohledy, ruština ,azbuka (kráva ruštinářka mě považovala za nevzdělatelného debila a dávala to najevo před celou třídou, naštěstí ji nikdo neměl rád tak mi to u spolužáků nijak neuškodilo )
měla jsem i dost učitelů kteří vrámci možností mi pomáhali, jen mi prostě tehdy nemohli zohledňovat známky. Vyučila jsem se a potom si při zaměstnání dodělala maturitu.
bráchu naši po těch zkušenostech nedali do spec. třídy a nechali ho proplouvat normální výukou, s tím že se mu věnovali a věděli už jak na to (píšu rodiče,ale myslím jenom mamka tatínek se až tak nezapojoval), to považuju asi za nejlepší řešení. brácha má vysokou


Nechcete založit nějakou diskuzi dyslektických maminek dyslektických dětí? já vim že už tady jedna je, ale ta je spíš o problémech, já myslím takový pokec co přinesl den.

PS:prosím nepište, kde v jakém slově jsm udělala chibi je mi to stejně jedno!!! to můžu podepsat
a taky používám větu: já nejsem blbá, jsem jenom dyslektiská