Já taky držím palečky,protože to je asi snad všude tyto problémy....Nám to před prvním těhotenstvím klapalo na výbornou,při čekání prvního syna také,po porodu jsem myslela,jak nám to klape,ale po pár týdnech mi do očí řekl,že se mu víc líbí v práci než doma se mnou,to mě dostalo,dělala jsem všechno proto,aby nám všechno klapalo a přitom zbytečně.Tuto krizi jsme nějak překonali,přestěhovali jsme se a myslela jsem,že začneme plánovat druhé,když už to vypadalo,že je to na dobré cestě,byli opět na světě problémy,manžel měl v práci výbornou kamarádku,která je svobodná a hned se chtěl asi vrátit do svobodného světa,už se dokonce i málem řešil rozvod.Dala jsem mu poslední šanci,že pokud to prostě nebude klapat a chce být sám,ať jde.Po rozmýšlení si vybral rodinný život.Teď čekáme druhé dítě,říkám si teď,že jsme spokojená rodina,ale jak jsem se přesvědčila,tak nikdy se nesmím dívat přes růžové brýle,protože pak by mě něco zase mohlo zaskočit.Ale třeba už bude u nás klid,i když teď se to se začátkem vztahu srovnat vůbec nedá,to byla samá krásná slůvka a dokazování lásky a teď i obyčejná pusa před odchodem z práce je snad námaha.Jo,máme to s chlapama těžké...Tak držím všem co mají také problémy palečky,určitě bude zase líp...Já se tím řídím,jinak bych už skončila na psychině...