Hano,
poprvé jsem o rozvodu začala přemýšlet ve chvíli, kdy jsem v 11 večer jela s ani ne tříletým synem na pohotovost, protože měl vysoké horečky, a jeho otec si hodil nohy na stůl a pustil si zprávy.
Tím smutnější je, že dnes má přítelkyni se dvěma dětmi a dělá dobrovolně to, co mu u vlastního syna bylo zatěžko - vodí do školky, k doktorovi...
A víš, čím to je? Není to tím, že by byl bezcitný nebo až tak nevšímavý. Bylo to tím, že velice dobře věděl, že to zvládnu bez něj, tak co by se snažil. Zatímco ženy, které působí tak, že pomoc potřebují, že se bez ní neobejdou, mají v tomto ohledu "úspěch", protože prakticky každý chlap si rád hraje na rytíře a zachránce.
Už předešlá milenka mého stále ještě manžela (doufám, že už ne dlouho) byla stejný typ - neustále potřebovala oporu, pomoc, radu, rameno na vyplakání. Tudíž přesný opak mne.