Ahoj, měli jsme to stejné, ale ani jsem mu nedokázala říct co vlastně chci, protože to znělo tak bezvýznamně a navíc byla jsem psychicky zdeptaná, po chvilce argumentace jsem začala brečet a nedostala ze sebe souvislou větu, takže jsem byla šmahem odsouzena za hysterku a labilku zmítanou hormony a to velmi pohrdavě. Tak jsem mu napsala dopis a poslala mailem když byl v práci... Byl doma za půl hodiny!!! Musím říct, že se od té doby hodně změnilo. No, v tom dopise jsem mu napsala nejenom to jak se cítím a co od něj chci, ale také to, že když mám žít s někým, kdo nemá pochopení atd.. tak to budu raději sama /rozuměj sama s dětma/ , aspoň bych nemusela večer skládat účty, co že jsem sakra celý den dělala, když není nic hotovo :(
Předchozí