Jito, Vas pribeh me utvrdil v presvedceni, ze dokud budu mit male deti, ze zadnou cenu nebudeme stavet a stehovat se za mesto. Ja mam svych "tras" nastesti o neco vic a cim je syn vetsi, tim jsme mobilnejsi a ted uz i skoro nezavisli na kocarku. I tak je to pekna pakarna. Jsem taky na nervy a tohle obdobi povazuji za jedno z nejtezsich v zivote, zatim se nemohu odhodlat k tomu, abych mela dalsi dite a tu agonii si zase o nejaky ten cas prodlouzila. Ja mam tu "smulu" ze se nezhroutim a tak je navenek vse v poradku, manzel mi sice fyzicky pomuze ( uklid, hlidani ), ale beda jak se chci sverit se svymi pocity, na ty nejak nemam narok. Kdyz vecer prijde znaven z prace, ocekava z budu "drzet hubu a krok" a vyzaduje divadlo se spokojenou manzelkou a matkou, takze to je tezky, vsude je neco.
Pokud jde o kojeni, syn je stale kojen, da se rict ze tak 3/4 roku proti moji vuli, ale nemam silu odstavit.......
Předchozí