Přidat názor k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Je mi líto tvé těžké situace, myslím, že většina mamin alespoň někdy zažila podobný pocit. Já bych si zkusila s manželem promluvit někdy v klidu bez emocí a bez výčitek o potřebě pomoci (možná jsi to už udělala).
Spíše než cizí pomoc, myslím, by bylo dobré zapojit manžela a když je třeba v neděli doma, opravdu nechat děti s ním samotného a odejít někam pryč. Nejlíp když je to na delší čas a ne třeba jen na 2 hoďky, je dobré aby se sám postaral a neměl vše přichystané. Ovšem chápu, že s miminkem, které kojíš, to skoro nejde. U nás bylo super, že jsem mohla na malinký úvazek do práce a to myslím dost změnilo. Manžel si to prostě neuměl představit, dokud sám nezažil.
Někdo tu radil- přežít to- já bych to teda nevydržela a navíc nedokážu zapomenout na situace, kdy jsem od manžela potřebovala pomoc a nedostávalo se mi jí.
I ta izolace na venkově bude asi problém.
Závěrem - u nás ty krizky nebyly nikdy dlouhé, teď je to bezva, děti mají 5,5 a 3, časem se to opravdu hodně lepší, ale někdy jsem bojovala jako lev!
Hodně štěstí a porozumění.