Přidat názor k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Podle článku a hlavně Vašich doplňujících reakcí jsem si trošku připomněla sama sebe, v mých "mladších" dobách.
Kdysi jsem měla přítele. Byl to celkem pohledný mlaďas, když jsme se sestěhovali, byla jsem nadšená, jak rád vaří a dokonce si po sobě umyl i nádobí. Super! Náš vztah končil tím, že jsem ho musela vyhodit z bytu (po 4 letech), protože se z toho sympaťáka stal psychický tyran. Ze začátku sem tam jedna urážka, sem tam poznámka, pak víc a častěji a pak i sprostěji. Uzozorňuji tě, že jsem byla vždycky docela sebevědomá a pohodářka (smíšek), ale takové postupné snižování sebevědomí se vkrade do duše ani člověk neví jak. Jenže jsem ho milovala! Jednou - těsně před Vánoci - po mě hodil závěsné hodiny a rozbil okno. Kamarád sklenář ho zasklil. Ještě se tomu smáli. Já jsem se ale tenkrát rozhodla! V lednu jsem řekla, že chci aby si zařídil ubytovnu nebo šel bydlet jinam (smál se), v na konci února jsem mu řekla, že chci aby vypadnul, ať si to zařídí jak chce, že večer ať už tam není. Že přijdu s policií (nájem psaný na mé jméno i platby a bydlení - neuměl moc zařizovat, tak jsem to tenkrát řešila já - zaplať pánbu!). Odešel, ale pár facek na odchodnou jsem ještě dostala, zničil byt a zařízení a celý ho zahulil - asi tam ještě pozval kámoše na mejdan. Uff. Dnes lituji ženu, která s ním je.
A to jsem ani nebyla v žádné sociální situaci - naopak jsem vydělávala více než on. Odměnou mi byly poznámky, s kým vším tam chrápu, když se mám tak dobře :-(
Takže pokud Váš vztah někam sem spěje, tak pryč, protože děti tohle vnímají a co je horší, kluci se stávají svými otci a dívky jsou stejně "poddajné" jako maminky, pokud se to tak nechá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!