Z pohledu ženy - jelikož jsem na mateřské dovolené s 2 letým prckem, který nyní zcela ignoruje mé pokusy o výchovu, tak řeknu... je to někdy na provaz a pisatelka mi mluví z duše. Vím, že to chce se odreagovat, vypadnout - ALE!! když člověk nemá hlídání a chce být s partnerem na chvilku sám nebo někam vyrazit, ale večer už není nálada a taky síla... je to občas opravdu těžké!
Z pohledu muže - celý den sedí v práci, taky ho tam třeba štvou a není šťastný, že tam dřepí když je zrovna tak hezky a lidi se couraj venku. Večer přijde domů... čeká uklizeno a uvařeno, rodinku vítající ho a ono se tak nekoná - manželka naštvaná nebo tak utahaná, že se jí ani mluvit nechce (což taky často jsem) ... nelze se divit, že nemá zájem o výchovu ani péči o domácnost.
Často to s manželem probíráme a pochopila jsem, že ačkoli to nemám jednoduché, tak ani on to se mnou nemá jednoduché... nemám si na kom ventilovat celodenní vztek, tak jen překročí práh, tak to schytá
Holky držte se a mějme taky pochopení pro druhé
(občas jim nasazujeme psí hlavu zbytečně!)