Já jsem ženská. Mám děti od sebe o 13 měsíců, takže vím, o čem to je. Neříkám, že jsem měla vždycky, uklizeno, vypráno a vyžehleno (jen nutné věci), ale nikdy se mi nestalo, aby mi starší dcerka rozpatlala jogurt po koberci. Chceš jogurt? Sedni si do židličky a dám ti ho. A věděla přesně - už i v mladším věku než ve 13 měsících -co smí a co ne... A to jsem byla taky unavená.Mladší chlapeček se budil mnohem častěji než dcerka, když byla miminko. Při prořezávání zoubků byl taky méně trpělivý a více ukňouraný než dcerka a hlavně - přes noc mi vypil 2 litry čaje a potřeboval mě, abych mu u toho asistovala. Takže o nějakém kvalitním spánku nemohla být ani řeč.. Oba se mi narodili v zimě 10/04 a 12/05 a starší dcerka ještě neuměla ani chodit, když se syn narodil. Oba jsem je vozila na kočárku s oběma jsem byla schopná dojít prakticky kamkoliv. Nikdy mi nepřišlo, že bych to nějak zásadně nezvládala. Je ale pravda, že mám skvělého muže, který s náma o víkendech jezdí na hory, a stará se o děti skvěle. Taky je pravda, že jsem se nikdy nebála nechat ho s našimi dětmi doma, když já jsem šla na relax - třeba jen tak brouzdat po obchodě. S dcerkou jezdíme do lázní, takže se manžel stará o mladšího syna a nebo - když měl syn v půl roce obrnu lícního nervu, tak se 14 dnů v kuse staral o naši dcerku. Ví o čem to je, pečovat celý den i noc o děti, proto asi chápe, že nemůže být vždycky všecho tip ťop, zvlášť, pokud jseu děti nemocné.
Předchozí