Ahoj!
Asi si tohle prožívá opravdu dost maminek, já taky a to máme doma 3,5 letou holčičiku a skoro ročního kluka. Dcerka je dost živá, ještě k tomu má vzdorovací období. Syn je docela kliďas, ale moc zvědavý a prostě roční batole, co všude vleze, vše chce zkusit a musí se hrozně hlídat, protože jako každý kluk je neopatrný a vrhá se do všeho po hlavě. Manželství se dětmi velmi změní, čas pro sebe najít téměř nelze...pokud nepomůže manžel či babička. Mám skvělou tchyni, která dcerku ráda občas pohlídá, manžel se taky velmi snaží, přesto máme doma občas i sváry, hádky.... Zjišťuji, že se s manželem odcizujeme, není čas si popovídat a možná je to i tím, že hodně témat k rozhovoru jsem přinášela já a nyní nějak není síla ani zdroj, protože mé zážitky se točí jen kolem dětí...... A protože mám dojem, že velký podíl na tom nese i moje představa o MD, protože si nelze naplánovat, jaké to bude, co s vámi udělá, když najednou nebudete chodit do práce, kde jste byla mezi lidmi, rozhodla jsem se to řešit i s paní psycholožkou... Snad si ujasním, proč nám to doma neklape jako dřív, najdu recept na to, jak se nelitovat a něco s tím dělat.....
Předchozí