Kunhutko, tak jestli váš manžel reaguje takto, máte budoucnost celkem jasně naplánovanou. I já jsem si vzala podobného manželka, zítra to bude 37 let, a mám ho ještě. Vás prosím, abyste se vzchopila dříve, než prošvihnete vhodnou dobu, jako se to stalo mně, když se mi druhé dítě - syn na usmířenou po veliké maželově omluvě, které jindy nebyl schopen po svých podobných excesech - narodilo postižené. manžel se nikterak nezměnil, leda k horšímu, protože po mládí nepřišel jeho krásný mužný věk, prudil a prudí stále, jen vlivem jeho těžké nemoci, kterou před pěti lety prodělal, si vyzískal ještě více ohledů od celé rodiny pro sebe, které si stále vynucuje. Vůbec si nevšiml, že celá rodina už dávno žije za své a po svém, protože ji nikdy sám neživil, vždy jsme pracovali oba, později i dcera, předtím pomáhali a velký díl jeho potřebné pomoci vzali na sebe moji rodiče. Dostal rodinu do dluhů, které jsem splatila postupně já. Kritizovala mne za to, že jsem neodešla od táty, i naše dcera, která asi od 13 let vidí jasně a kriticky, jaká je situace, ale neznamená to, že by tátu neměla ráda. Jenže právě kvůli ní jsem nechtěla rodinu dělit, abych ji nemusela posílat za tátou a event. jeho novou partnerkou, když mně samotné se s ním být nechce. Dnes jsme spolu v malém bytě i se synem na vozíku, který byl leta v chráněném bydlení, které však bylo zrušeno, a čekání na nové umístění bude trvat dlouho. Myslím, že vydržet se dá hodně, ale není to zdravé a vůbec ne dobrý život. Pokud vydržím déle než manžel, čeká mne ještě ho ošetřovat, protože přece nemocní se už neopouštějí. V důchodu chodím ještě pracovat na půl úvazku, přestože už mám sama zdravotní potíže, ale s takovou jistotou, kterou mám, a to že se o mne manžel nikdy nepostará a o sebe také ne, se mi vše v šedesáti snáší lépe, než když jsem doufala, že ano. Pokud si váš manžel k vám dnes dovolí to, co píšete, nezaslouží si vaši přízeň, přiznejte si, že jste se v něm spletla, a bude hůř, zůstanete-li. Není ani dobrým příkladem dětem, ukazuje jim jako normu hrubé chování manžela k ženě. Sám potřebuje vychovat, ale to vy nezkoušejte. Určitě na vás někde čeká muž - kamarád, který si vás bude umět vážit. Mně se to také stalo, a teprve pak jsem viděla, o jakou duševní bídu jsem se mohla připravit včasným odchodem od manžela. Nemluvím o nevěře, ale o pochopení, aby nebylo mýlek. Držím vám palce a seberte sílu. Pokud ho chcete i přesto, nestěžujte si, je to vaše volba, a nemáte právo si stěžovat.
Vypijete si však pohár hořkosti až do dna a možná to ani zdravotně nevydržíte, věřte mi.