Asi jsem to nenapsala úplně jasně - teď zatnout zuby a postupně v sobě najít pohodu. Kamarádka měla podobný problém, jen její muž byl stále méně a méně doma, došlo to tak daleko, že začala chodit k psycholožce, už nevěděla dál, jak zachránit manželství. Ta jí poradila - uvařeno, uklizeno, úsměv na rtech a muž se bude častěji a rád vracet domů. Když jsem to od kamarádky slyšela, absolutně jsem s tím nesouhlasila, rozčílilo mě to. Časem jsem ale přišla na to, že prostě manželství není ta růžová zahrada, jak jsem si kdysi naivně myslela.. Ale zas to není tak špatné, aby to nevyznělo nějak pesimisticky, jen je prostě méně romantiky než bývalo a více reality. Chlapi jsou prostě jiní a určitě je to hodně o tom, v čem vyrůstali. V našem případě je to ještě malinko jiné, s manželem jsem začala chodit, až když mu bylo už přes 30 let, do té doby žil sám, užíval si, žádné starosti... Když jsme spolu začali chodit, užívali jsme si oba, pak přišlo jedno dítě, potom druhé. Mně se obrátil život o 180 stupňů, u něj se změnilo /podle mě/ jen málo, nebyl zvyklý mít tolik starostí a tak většina byla na mě. Jak jsem psala, byla jsem nevrlá, vzteklá.. Prošli jsme si obdobím hádek a nějak jsem si uvědomila, že takhle to dál nepůjde. On byl už dost let zvyklý žít si po svém, proto ho k nějakým změnám postupně zpracovávám, ale je to opravdu zdlouhavý proces. Děti má rád, sám řekl, že by to na mateřské asi nezvládl, ale stejně skoro nepomáhá.. Ta rada psycholožky věnovaná kamarádce mi jasně potvrdila to, že chlapi jsou prostě jiní a částečně je potřeba se s tím smířit. Samozřejmě je ale dobré o problémech mluvit. Můj táta mámě hodně pomáhal, práce v domácnosti si dělili. V rodině manžela to bylo jinak, tatínek nebyl skoro doma, vše bylo na mamince. Já se snažím dovést to u nás k nějakému kompromisu a po pravdě přiznávám, že v rámci zachování pohody u nás doma jsem se rozhodla skousnout to, že můj manžel není takový pomocník, jako jsem to viděla já u táty. Když mám pocit, že je toho na mě moc, najdu si nějaký dobrý důvod k tomu, aby pohlídal a já si udělala čas pro sebe. Já si vyčistím hlavu, udělám si radost (masáž, něco si koupím..) a tatík ať si vyzkouší, jaká je to pohodička s dvěma malými dětmi