Přidat názor k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Problém vidím i v tom, že je jiná dynamika práce, maminka doma postupně směřuje ke stabilizaci domova i když se to zdaleka vždy nedaří. Muž často přijde po 10 hodinách práce totálně na dně(máme cca 3. nejdelší reálnou pracovní dobu z rozvinutých zemí na světě).

Tatínka se v práci nikdo neptá, proč mu to dneska nejde, proč je unavený, když mu brečelo dítě v noci(...nemá chodit do hospody...).

Svět práce stále ještě většinou očekává stejný výkon od ženatého i svobodného muže a rodinu vidí jako problém, o který se každý musí postarat sám (resp. "proč vlastně máte dítě?").

O to víc, ale šéfové vědí, že muž je v tu chvíli samoživitel a tak ho prostě mají v kleštích. Tahle věc je pro muže taky dost stresující, že prostě to teď všechno závisí na něm a jeho práci.

Chvíli to trvalo, ale dneska moje žena už docela chápe (x let doma s nemocnými dětmi), že pokud mne vyhodí z práce, tak do 3 měsíců jsme na ulici (žijeme v nájmu), nebo zadlužení po uši. Exekutory známe od příbuzných. A že je sice důležité, jestli je uklizeno, a jestli mají děti domácí úkoly, ale pokud je pracovní úkol třeba přes víkend, tak prostě je to priorita č. 1. Ne kvůli kariéře, ale kvůli přežití.