Tak s tím psem, to už fakt zveličujete!
Já taky nejsem mistr taktik, jen jsem tím vším chtěla říct, že jsem po menším krizovém období u nás doma zkusila hnout i se sebou. Takže, zatímco dřív kvůli každé sebemenší blbosti (poznámky typu "není ta rýže dnes trošku rozvařená..apod") jsem se nesmírně urazila, jakože jakto, že si dovoluje vůbec něco kritizovat, když já nevím, kde mi hlava stojí, sama jím skoro za pochodu a drahý si ještě bude stěžovat. Když jsem byla unavená, tím víc jsem byla na manžela protivná. Teď už to dělám jinak, takovou poznámku přejdu s klidem a se slovy "to je jistě vtip, že miláčku" prostě už to nehrotím tak jako dřív. A chvilku mi to trvalo, než jsem se to naučila. Ale nenechat si samozřejmě líbit cokoliv a samozřejmě mít svoji hrdost! Můj chlap si toho všeho, co dělám, aspoň váží, kdybych měla pocit, že je to opačně, taky je to zas něco jiného. Každý chlap je jiný a na každého se musí asi jinak, takže stejně žádná brožurka nepomůže.. Jo a mimochodem, ta stejná paní psycholožka poradila ještě jiné mé známé, se kterou se muž rozváděl po 20 letech, to stejné (uvařeno, uklizeno, úsměv a dokonce i něco na způsob těch minišatů
), takže je to asi její univerzální rada, jak na chlapa