Podle mého názoru na výši vzdělání zas až tak nezáleží... spíš na tom, jaké ta rodina vyznává priority a jaké má... hm, řekněme "kulturně-sociální" zázemí. Pokud dítě vyrůstá v rodině, kde rodiče - zjednodušeně řečeno - mají běžnou denní slovní zásobu 50 slov a z toho polovinu sprostých, čtou maximálně Blesk a sjíždí sofistikovanou zábavu na Nově, určitě to bude mít vliv i na jejich děti. Jenže pozor, ten vliv není předem daný, dítě může buďto rodičovský model přijmout nebo naopak odmítnout a snažit se žít "jinak". A to platí i v opačném případě, oba rodiče mohou mít pět titulů, hovořit v přechodnících a nad večeří debatovat o Sartrovi, a jejich dítě z toho může být stejně zhnusené jako dítě sociálně nepřizpůsobivých rodičů, kteří srkají krabicové víno, nadávají na politiku a obden se poperou. Navíc vzdělání skutečně není záruka "rodičovských" (ani jiných) kvalit, je to pouze vyjádření míry aktivity, kterou ten či onen jednotlivec investoval do své budoucnosti. Nemluvě o tom, že vysoká škola je (nebo aspoň za "mých časů" byla)mnohdy chápána jako příjemné prodloužení bezstarostného mládí.
Btw., většina mých kamarádů a známých jsou vysokoškoláci, někteří mají ty VŠ i dvě a nikdy jsem nezaznamenala, že bych jim jako plebejský středoškolák "nevoněla" nebo připadala pod úroveň. A z druhé strany, na těch lidech to není naprosto znát a kdybyste je potkali v hospodě nebo v čekárně u doktora, těžko byste si před nimi "sedli na zadek" z toho, jak jsou "in" a pronikavě moudří. :o)
Předchozí