Přidat názor k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Ahoj
U Martinka nam taky vysel spatne test. U nas v Kromerizi se navic nedela ze tri casti, ale jenom ze dvou,tak nebyla zadna nadeje, plodovou vodu jsem neodmitla, nevedela jsem, jak budu reagovat v pripade jiste vady, asi bych nemela tolik sily mit postizene miminko. Nastesti nase nejistota trvala jenom mesic, ale byl strasny, cely probreceny, jeste tyden v nemocnici po odberu. To bylo asi nejhorsi obdobi. Doktori, kteri na cloveka kaslou, krome vizity se ani neukazou, nemluvi, nikdo blizky... Tenkrat jsem dostala nejkrasnejsi darek k narozeninam - potvrzeni, ze miminko ma vsechny chromozomy v poradku. Pak jsem chodila na kontroly vzdy uz se strachem, co zase najdou a vymysli, popravde nejklidnejsi jsem odjizdela po odberu z Brna. Prohlasil, ze je test asi spatne udelany, rekl mi, ze to neni zdaleka tak zle, ze podle ultrazvuku si mysli, ze na tom budu stejne, jako 90% jinych maminek, vsechno dobre dopadne. Prijemny doktor i sestricka, pristup u nas zcela nevidany. Nevim, kdo vymyslel, ze je tehotenstvi nejkrasnejsi obdobi v zivote, snad kdyby do toho nezasahovali doktori, a nebo aspon zasahovali s citem. A tak jsem vymenila gynekologa. Vymenila jsem komfort blizkosti doktora za dulezitejsi - mam pocit, ze jsou tam kvuli me, nedavaji mi najevo, ze obtezuju, zdrzuju a mam stupidni dotazy. A verim, ze jim tak musim obcas pripadat, vim toho dost na to, abych mela strach uplne porad a tak se hodne ptam. Ale odjizdim vzdycky s dobrym pocitem. A nevadi ani to, ze si na kazdou kontrolu musi manzel vzit volno, protoze tak dobre nejezdim, abych si sama troufla do 30 km vzdaleneho Zlina. Nevadi ani to, ze s nami jezdi Martinek. Ale ted uz zacinam mit strach - jsem v 15. tydnu. A za tyden jedu na krev na testy. Je sice fakt, ze na toto tehotenstvi "nemam cas", Martinka jsem porad hladila, kdyz zacal kopat a jeste jsem nevedela o problemech, hladila jsem ho porad, porad jsem mu neco povidala, ted me tak zamestnava, ze nemam cas sledovat ubihajici dny a je to prijemnejsi. Doufam, ze pohoda vydrzi az do konce tehotenstvi a hlavne po porodu, proste ze to pristi tyden dobre dopadne. Ted bych uz sice verila tomu, ze 90% pripadu jsou plane poplachy, ale clovek stejne porad mysli na tech zbyvajicich 10%. Nezbyva nam mic jineho, nez doufat, ze to vsechno dobre dopadne. Preju to vsem, kdo chteji miminko. Veronika