Možná jsem to špatně vyjádřila. U nás "děsivky" nabraly obludných rozměrů , aspoň podle mě. Já mám asi takové rakousko-uherské zatuchlé pojetí vzdělání, nevěřím na rychlé, snadné, instantní. Nevím, jak to vyjádřit - samozřejmě mu nenutím F. L. Věka nebo Ottův slovník naučný, ať se pobaví. Ale po jisté době jsem fakt nabyla přesvědčení - i manžel, a ten je velmi shovívavý - že děsivým dějinám musím být u nás aspoň na dlouhé "dočasně" konec. Z hloubavého kluka, co dokázal číst i složitější knížky a třeba jednu dlouho, se pomalu stával případ, který nečetl nic, co nesfoukl za večer a nevsáklo se to do něj samo.