Přidat názor k článku Jak jsme zchudli

To je teda všechno 100x pravda.
Když jsem před 2 lety jela za studiem do ciziny, snažila jsem si všechno "naposled" užít, plánovali jsme totiž hned po mém návratu děti.
Studovat? Rovnou na dvou fakultách! A k tomu intenzivní kurz jazyka. Je to přece naposled... Po nocích knihy, DVD, seminárky, kino. Stipendium nestačilo na parádu? Ještě brigádu navrch, a "poslední" značkové sako v životě.
Tancovat? Jedině až do rána. A pořádně! Nevěřili byste, co je to za dřinu, člověku se chce tak spát...
Margaritu? Dvojitou!
Celé tělo bolí po noci strávené v autobuse? Žádné válení u bazénu, rychle vybalit kufry a potápět se v jeskyni. Únava, studená voda, je to poprvé? Ale taky naposled!
Pozvání na exotickou lidovou veselici, 8 hodin cesty ve vedru na korbě náklaďáku, silnice bez asfaltu, žádné sprchy, spaní na rohoži pod stolem, k jídlu cvrčci a pekelně pálivá jídla, po jejichž obsahu raději nepátrat? Beru!
Řidič autobusu 4 hodiny recitující milostné básně a vrhající žhavé pohledy? Sem s nimi, je to naposled!
Nejlepší hotel all-inclusive na celé pláži? Čert to vem, aspoň na dva dny!

Dneska v letu mezi výměnou plín a mytím malířské štětky nebo řezáním kachlíků hodím oko na fotku, kde jsem mezi spoustou ryb na korálovém útesu a hned se mi líp přebaluje...