Přidat názor k článku Jak jsme zchudli

Kohnova:
Je to přesně naopak: strašně jsem se těšila na děti a na to, jak budu sedět na zadku doma, starat se o ně atd. To tatínek do mě šil, že jako bacha, že s dětma si už nic neužiju. Jenže já jsem si nechtěla užívat... no ale protože děti pořád žádný, tak jsem zkusila stipendium. Na děti jsem čekala celkem 9 let, a abych nezblbla nebo nezačala slintat lidem do kočárů, postupně jsem vedle práce vystudovala VŠ, koupila a opravila dům, abych je měla kam povít, naučila se pár jazyků, cestovala atd., všechno bylo tak nějak "než to přijde".
Když to ale dopadlo tak, že jsme se dohodli, že půjdeme na IVF, málem jsem na to stipendium neodjela. Jenže mě ukecali, se zaťatýma zubama jsem zabalila kufry - a nakonec jsem byla ráda.
Dneska jsem doma s dětma, pohodička viz článek Žlababy, jsem strašně spokojená a k tomu vím, že i kdyby hrom bil a trakaře padaly, bezvadně jsem si užila, zažila jsem těžké časy i dobré - a kdybych snad náhodou chtěla pochybovat a stěžovat si na těžký osud matky na MD, vím že mám přesně to, co jsem chtěla