Já jsem si to bez dětí užila v tom smyslu, že nejsem ani tak majetná ani tak nadaná, abych s dětma vystudovala. Tak jsem si ten čas pořádně užila, STRAŠNĚ ráda na to vzpomínám - ale nebylo to, užiju si, než budu mít děti. O tom, že je budu mít, jsem nepochybovala, a malovala jsem si to v patřičně růžových barvách, samozřejmě
. No, jinak jsem bud nadměrně úzkostná nebo jsou děti ještě moc malé, ale už nedokážu plně vychutnat zážitky bez toho, abych třeba nekoukla na mobil, jestli babička nepíše nebo nevolala, a když nepíše, a když nepíše a nevolá delší dobu (cca 120 minut
) , tak zase uvažuju, jestli se nestalo něco TAK hrozného, už ani nevolá . Takže zaplať Bůh za těch několik let, co jsem si "užívala".