No počkej.
V práci jsme děsnou část života, když stát má sociální roli(s tím pojíme stupeň civilizace), pomáhá ti, řekněme, v bídě. Bída jakožto hlad není(u nás), má ale přenesený význam a zosobňuje spíš starosti než hlad a zimu. Přežily by i matky bez rodičáků, i chorobný bez nemocenský a asi i důchodci bez důchodů (kdyby předem věděli, že to tak bude), ale měly by starosti.
Pracuje-li hudební virtuoz v kafilerce, je to pro něj starost taky. Má se trápit, když stát má na jiný voloviny? Je to strašná destrukce očekávání a dosavadního způsobu života, řekla bych i vlastních nehmotných (a i peněžních) investic..
Předchozí