podívej,konkrétně.Moji rodiče nyní byli propuštěni,protože pracovali v podniku který padl.Nejsem schopna napsat zde výši příjmů protože ji neznám.No,střelím od oka,příjem obou dohromady 16000-18000.Mají barák,takže nájem neplatí,pouze elektřinu a nějaké to inkaso.Splácí pět tisíc měsíčně auto,splácí půjčku na dům.Neznám jejich přesné výdaje na domácnost,ale kdyby jsi se podívala do jejich lednice a spíže,plakala bys.Máma si celé roky stěžuje že jsou bez peněz.Letos neměli ani na uhlí.Ale-mají ještě jeden dům,v němž jsme bydleli dříve a který je už dlouhé roky prázdný.Co myslíš že s tím domem dělají?Nic.Dům stojí,chátrá,rodiče doufají v nevím co.Každou chvíli u nich doma někdo zvonil,že by měl zájem si ten dům koupit nebo pronajmout.Co udělali rodiče?Nic.Kdyby dům pronajali za šest tisíc měsíčně,zájemci by jim ruce utrhali a pro ně by to byl další příjem navíc,který by jim velmi výrazně pomohl.Ale to ne.A proč ne?No,zřejmě proto,že je mnohem pohodlnější naříkat nad tím jaký jsem chudák a lebedit si v tom svém neštěstí než najít způsob co pro zlepšení finanční situace udělat.Ten dům jim za ty roky mohl již vydělat několik stovek tisíc.Mohli mít splacený dům.Mohli mít splacené auto.V případě že by již nemuseli nic splácet,mohli ty peníze šetřit a ukládat pro další investici,nebo se takto zabezpečit na stáří.Místo toho jsou nejen bez práce,ale i bez peněz,takže se další měsíce budou živit čínskýma polévkama a chlebem se sádlem.Je to smutné,ale je to tak.Ovšem je to jejich volba.Je jen a jen v jejich rukách to změnit.Pokud neudělají něco pro to aby svůj život změnili,budou jíst čínské polévky do konce života.
Předchozí