Pokud mohu použít příklad ze svého oboru -ochrana duševního vlastnictví- často jsem se setkala se situací kdy -velmi nadaný inteligentní pracovitý technik věnovoval 200-300 anebo i 1000 a více hodin práce na řešení tj. teoretické úvahy, výpočty, výroba prototypu, praktické zkoušky testy atd. nějakého technického problému, které může dejme tomu společnosti přinést ohromný finanční prospěch v úspoře materiálu, energie, práce, anebo je to něco, co tu ještě opravdu nebylo a má to velký obchodní potenciál. Autor nápadu , VYNÁLEZCE bývá dost často,i když to není pravidlo, trochu nepraktický a nespolečenský pavouk. A tak existují dvě možnosti, VYNÁLEZ ať jakkoli dobrý a užitečný, zapadne bez povšimnutí, anebo VYNÁLEZCE narazí, když má to štěstí na OBCHODNÍKA, který umí KOMUNIKOVAT a má správné STYKY . A ten investuje 20 max.30 hodin do vyjednávání,telefonátů, pracovních obědů a večeří.Když se zadaří a VYNÁlEZ se uplatní, OBCHODNÍK slízne většinu smetany a VYNÁLEZCE může považovat za velký úspěch, když je obchoník tak slušný, že mu ponechá 40 procent výdělku......Je to tak správně?????
Předchozí