Přidat názor k článku Děti a plyšáci

Čiřikaví, zdravím
U nás je to totéž. Žádná hračka není favorit. Snažila jsem se Sofču navnadit a nacpala jí jednu hračku, takovou látkovou, nohatou myš, do postele, ale jestli je myš v posteli, nebo není, je jí majitelce srdečně fuk. Panenky vysloveně nesnáší a hračky ji baví především ty, které lze stavět na sebe a různě skládat. Takže vedou Duplo, různé puzzle, balanční kočka, magnetické rybičky... A začíná ji bavit pexeso.
Nedávno jsem četla, že dítě by pro svůj správný duševní vývoj mělo mít nějakou oblíbenou hračku, mazlíka, ke kterému přilne. Já takového měla, ale nepřipadá mi, že bych zrovna byla příkladem klidného, vyrovnaného jedince. Byla jsem na jednu ze svých hraček, plyšového kocoura, tak fixovaná, že když jsem ho jednou coby tříletá při chvatném odjezdu zapomněla u dědečka, který bydlel 60 km od nás, musel mi ho strýc prvním ranním vlakem přivézt k nám domů, protože jsem prý vyváděla tak, že se celou noc u nás nikdo nevyspal. Tak ani nevím, jestli mám doufat, že si beruška nějakou hračku oblíbí natolik, aby si k ní vytvořila až tak silnou vazbu.