Přidat názor k článku Jak se rodí v Irsku

Byla jsem s manželem v Irsku asi rok. Než jsem tam jela, hodně se toho stalo. Podařilo se mi "konečně" otěhotnět, manžel musel vzápětí odjet, já spontánně potratila a pak absolvovala (u nás v česku) "revizi dělohy". Celkový dojem z českého zdravotnictvi jsem tehdy měla takový, že doktoři jsou bezcitní řezníci.
Za svůj pobyt v Irsku jsem doktora nepotřebovala, ale musela jsem projít vstupní lékařskou prohlídkou před nástupem do práce. Bylo to docela zajímavé. Můj dojem, který jsem si později utvrdila v diskusích se známými a přáteli, byl takový, že oba zdravotnické systémy mají své klady a zápory.
Posuzovala jsem dvě stránky zdravotnictví - lidskou a technickou. Co se týče té lidské stránky - v Irsku jsem pro doktora byla partner - klient, který má právo se na vše zeptat a o všem si rozhodnout. Ne jako v česku - "pacoš" - kus živého masa, se kterým on - PAN doktor - musí pracovat. Co se týče té technické stránky - u nás máme doktory i zařízení po "technické" stránce velice kvalitní, skoro bych řekla až špičkové a relativně dostupné. Podle toho co jsem viděla, slyšela a něco málo i zažila v Irsku bych řekla, že tohle tam někdy trochu a někdy i hodně "pokulhává".
Tehdy jsem řešila otázku - kdybych otěhotněla v Irsku - co bych dělala. Absolvovala bych těhotenství a porod tam - citlivě, ale možná technicky ne zrovna na nejlepší úrovni? Nebo u nás technicky dokonale, ale bezcitně?
Závěr? Stačilo by, kdyby se ti naši doktoři trošičku polepšili v té lidské stránce. Pak by jsme si my - klienti a informovaní partneři - nemuseli a vlastně skoro ani neměli na co stěžovat.