Přidat názor k článku Jak se rodí v Irsku

Moc do diskuzí nepřispívám, ale minulý týden jsem se neudržela a vyjádřila se k zatracovanému českému a vychválenému "západnímu" porodnictví, protože má zkušenost je jiná (po sérii vyšetření v Belgii, kde jsme pár let bydleli, jsem se ve stadiu obrovské nedůvěry a rodícího se strachu rozhodla rodit v Česku a dodnes nelituji... - mimochodem v předchozí reakci jsem zmiňovala i porod kamarádky v Norsku, která měla s prasklou plodovou vodou a uklidňováním personálu, že rozhodně ještě nerodí, téměř totožnou zkušenost jako autorka). Líčení pediatrické péče mi připomnělo naše akutní návštěvy lékaře v Belgii - byl vždycky hrozně milý, za první dva roky dceřina života jsem u něj byla celkem třikrát, musím tedy objektivně říct, že jednou ji i svlékl a prohmatal bříško, ale jinak mu taky stačil pohled do očí (nemluvě o starších dětech, kluk na druhém stupni k němu chodil opakovaně s nevolnostmi a teplotami, absolvoval sérii krevních testů - bez výsledku, po návratu do CR okamžitě lékaři diagnostikovali zanedbanou lymeskou boreliozu...). Jednou dceři taky odebírali krev, v nemocnici v Bruselu, bylo jí necelého třičtvrtě roku. Doktor jí zabodl jehlu do předloktí a jal se hledat žílu... vřeštěla jak pavián, důrazně jsem ho požádala, ať ji nechá a za francouzského lamentování utíkala se slzami v očích domů. Když nás naše česká doktorka posílala o pár týdnů později na rutinní monitorovací odběr, byla jsem předem ve stresu, jenže v laboratoři byla paní, která jednou rukou mávala dceři medvídkem před nosem, povídala jí pohádku, druhou ji nenápadně píchla do prstu a do zkumavky odebírala kapičky. Holčička si toho ani nevšimla. Pak si vybírejte...
Moderní profesionální vybavení je hrozně důležité a příjemné jak pro pacienta, tak pro personál, ale chce to k němu odpovídající "obsluhu" - ne že by v zahraničí nebyli profíci, jen se mě nějak zmocňuje pocit, že jejich koncentrace je u nás komparativně poměrně vysoká. A nebo mám štěstí, že jsem za svůj život narazila na víc dobrých než špatných lékařů (o těch zas někdy příště, gynekolog nebo zubař - na oba mám památku dodnes...). A ještě k tomu Irsku - pisatelku neznám, ale podobně laděnou historku jsem slyšela taky od kamarádky, která v Irsku chvíli pracovala jako zubařka, z prostředí její profese. Takže se zuby taky radši k irskému zubaři nechoďte :o)