Když jsem čekala 1. dítě, vadilo by mi, kdybych musela jít do práce. Využila jsem mateřskou do 3. let věku dítěte a zůstala s dcerou doma. Byla jsem spokojená. Pak jsem šla do práce hlavně kvůli penězům. Když jsem čekala 2. dítě, pracovala jsem doma a měla jsem jasno. Budu stále doma a budu pracovat. Zase jsem byla spokojená. Když jsem čekala 3. dítě, mělo to být stejné. Měla jsem být s posledním synem doma /staršího jsem dala do školky/ a pracovat doma. Nevím proč, ale pak se mi naskytlo zaměstnání a já jsem najednou chtěla do práce. Byl problém. Synovi byl rok. Řešili jsem bytovou situaci, 3 děti, nedostatek peněz. Pak babička šla do důchodu a nabídla hlídání. Byla jsem ráda. Se šefem jsem se dohodla na úvazku 6 hodin a šla do práce. Nejstarší dcera chodí do školy, prostřední syn do školky a nejmladší je u babičky. Zpočátku jsem měla výčitky svědomí vůči nejmladšímu synovi, připadala jsem si jako zlá matka. Ale díky získané práci jsme si mohli vzít hypotéku, koupit dům. Na děti se těším celý den, myslím, že doma je větší pohoda a čas volna se snažím s nimi trávit. Zdá se mi, že i děti jsou velmi spokojené. Teď už výčitky svědomí nemám a myslím, že jsem se rozhodla dobře. Prostě záleží na čase a momentální situaci. Těžko člověk může soudit ostatní. Vychovávat děti je složité a každý ať si vybere, co mu vyhovuje. Ale není dobré odsuzovat toho, který si vybere něco jiného. Takhle to vidím já.
Předchozí