Přidat názor k článku Představy a realita mých porodů

Dobrý den,
ráda bych k tomuto řekla pohled také trochu z jiného úhlu, můj příběh. Můj názor je takový, že pokud nejsou komplikace a dítě nemá problém s tělesnou teplotou, může zůstat u matky. Samozřejmě že je potřeba provést základní ošetření, třeba apgar skore...Také jsem toužila po tom, abych po porodu mohla své děti mít u sebe. Mám 2 a bohužel ani v jednom případě se mi to nepodařilo. Nikomu to nezazlívám, není to ničí chyba - prostě se jen miminkům chtělo brzy na svět a narodily se o měsíc dřív. Dcera měla něco málo přes 2 kg, po porodu ji ošetřili, ukázali mi ji jen na chvilenku celou zabalenou jen obličejíček jí koukal a šup na JIP do inkubátoru. Objevily se nějaké komplikace takže byla na JIP 10 dní v inkubátoru, chodila jsem jí jen pozorovat přes sklo, odstříkávala mléko a nemohla ji ani pochovat. Byl to hrozný pocit, strach jestli bude v pořádku. Pak se to zlepšilo a strávili jsme dalších 10 dní na pokoji už společně. Druhé dítko se taktéž narodilo o měsíc dříve, také mi ho jen na chvilenku ukázali zabaleného až po uši a šup na JIP. V nemocnici jsme byli asi 10 dní, u sebe na pokoji jsem ho měla jen asi 1 necelý den. Nejdřív JIP - inkubátor a pak 2x žloutenka takže svícení na modrém světle. Rodila jsem v jiné porodnici - tam se klokánkovalo -dávali mi malého když trošku udržel teplotu na holý hrudník aby mě cítil, také jsem ho krmila stříkačkou přes sondičku. Když už pak udržel teplotu a jen ho svítili tak mi ho sestry každé 3 hodiny nosili na kojení. Teď je mým dítkům 3 roky a 1 rok. Nemyslím že by z tohoto odloučení měly nějaké následky, oba jsou mazlící tak si to vynahrazujem TEhdy jsem to ale špatně nesla a pro ně to dlouhé odloučení asi taky bylo dost těžké.