Přidat názor k článku Představy a realita mých porodů

Když jsem se připravovala na druhý porod, tak jsem měla spoustu plánů co chci a aco rozhodně ne, a jak budu drsná, když bude na mne někdo ošklivý a pod.
Ale vše bylo úplně jinak. V jedno sobotní ráno jsme se s rodinou pěkně nasnídali. Vstala jsem od stolu a v tu chvíli mi začala odtékat plodová voda. Bylo 9 hodin ráno. V půl desáté jsem pocítila první ne moc silné kontrakce. Raději jsme se sebrali a jeli do porodnice. Bylo za pět minut deset, když se mne prodoní asistentka ptala zda jdu rodit. V tu chvíli jsem jí odpověděla, že asi ano, že nevím. Při prvním vyšetření byl nález na 3 cm a voda skutečně odtéká. Z vyšetřovacího lehátka jsem slezla ještě skoro bez bolestí asi 10minut po desáté a světe div se na dalších 20 minut bylo po všem. V náručí jsme drželi našeho syna. Ještě, že asistentka dala na mé rady a neposílala manžela na kávu, jinak by asi o tento zážitek pišel. Musím podotknout, že k porodu celých 8 měsíců nechtěl. Tři dny před porodem (14 dnů před termínem porodu ) si to ale rozmyslel a jak teď všem říká, je za to moc rád a šťatsný, že tam byl. Doufám jen pokud budu ještě jednou čekat mimíska, že třetí porod není zase o polovinu kratší než ten předešlý, to bych jisto jistě rodila doma. První porod 3 hodiny od prasklé vody, druhý 1,5 hodiny. MOžná se mi to jen zdá, ale spousta lidí porody moc řeší, bojím se, aby některé budoucí maminy z toho neměly nakonec jen fóbii.