Přidat názor k článku Představy a realita mých porodů

Mě tedy dali i ten klystýr a poslali do sprchy (společná s wc). Když jsem asi po půl hodině vylezla ven, nikde nebyla ani noha, všude tma nebo pološero. Dvě hodiny jsem courala všude, kde se dalo volně chodit a hledala někoho z personálu - byla to taková předporodní exkurze: příjem-hekárna-chodba-porodní sál a zpátky a pořád dokola. V té sprše na příjmu totiž nebyly ani zvonky na přivolání někoho a o jejich existenci na hekárně (kde byla mimochodem úplná tma) jsem neměla ani tušení.

Když si konečně na mě vzpomněli, tak mě ještě sprdli, že jsem jim to všude zamáčela plodovou vodou. Do 10 minut od příchodu personálu jsem pak šla na sál a za dalších 10 min. byla malá na světě.
Tak se rodilo v 1991 v Brně-Bohunicích. Otcové u porodu byly vyjímka, záleželo na konkrétní porodnici, v Brně to žádná neumožňovala - pokud vím.