Přidat názor k článku Když si dva nedávají pozor

Mnoo, jenomže to, že máte vyřešenou antikoncepci Vás stejně nezachrání. Jednak ani ta není 100% a jednak ne, každý jí může užívat. Vím o čem mluvím, protože jsem nedávno zažila šok podobný tomu, který prožila mladá pisatelka. A byl to šok, ačkoli je mi 35 let a mám už i děti a mám léta stálého partnera a žijeme odpovědně a ačkoli nemůžu užívat hormonální antikoncepci, tak jsem poctivě využívala všech ostatních dostupných prostředků a vymožeností jak zabránit otěhotnění a přesto jsem otěhotněla. Léta se léčím na hematologii a v běžném životě si nemůžu stěžovat, můj stav je stabilizovaný a víceméně mám poruchu krvetvorby se kterou se dá krásně a relativně bez problémů žít, nicméně mě lékaři po 2hém dítěti varovali, že už by po 3tí neriskovali, ale souběžně s touto mou "poruchou" jde ruku v ruce i to, že nemůžu používat hormonální antikoncepci, která je relativně spolehlivá, ale také ne na 100% /znám osobně případy, kdy selhala/ no, a ty ostatní způsoby ochrany jsou na tom tak jak jsou, takže prostě nelze říci, že pokud žijete odpovědným sexuálním životem a nechcete otěhotnět, že přeci neotěhotníte (jak se rádo a často říkává). No a teď k tomu, proč jsem zareagovala. Je to proto, že jste se zmínila o interrupci ve smyslu, no a co, tak půjde zase někdo další na interupci. Jednak pisatelka to tam myslím nezmínila a jednak tohle je velmi citlivé téma a není to tak jednoduché a černobílé, jak se to jeví a jak říkám, třeba mě se to velmi dotýká a jsem na to v současné chvíli ještě hodně citlivá, protože já jsem jí nakonec cca před měsícem podstoupila, přestože mám zázemí a mám děti ráda a přestože, už když jsem tam šla, tak jsem tam šla s vědomím, že mi to bude hrozně líto, protože ačkoli jsem velký pragmatik a skutečně lékařům věřím, že do 13. týdne jde o shluk buněk ve tvaru človíčka, které ještě ale ve smyslu "vědomí" nezačalo existovat (omlouvám se těm, kteří to berou jinak, já mám prostě existenci spojenou se zapojením mozkové činnosti), ale píšu to proto, že přesto, že k tomu přistupuju takto, tak si na druhou stranu uvědomuji, že ten shluk buněk má potenciál se dotvořit ve skutečného člověka, takže naprosto chápu, že nejde o jen tak o obyčejný shluk buněk a sama vím, jak je úžasné nakonec to dítě mít a pochovat si ho v náručí. Nicméně tohle celé píšu proto, že na interrupci jdou i ženy, které si těhotenství nepřivodily nezodpovědným životem a které na potrat nejdou s lehkým srdcem a nepojímají to jako formu antikoncepce. Jdou na to i ženy, které k tomu vedl např. strach (jako mě) z toho, co by bylo, pokud by se jejich zdravotní stav skutečně zhoršil natolik, že by poté nebyly schopné se starat o dítě, nebo více dětí, protože už nějaké jsou na světě a pokud to zkombinujete s tím, že dnes se od ženy očekává, že bude rodit, starat se o děti a rodinu a souběžně pracovat (což je i můj případ a nemluvím o práci z kariérních důvodů, ale prostě o práci z níž potřebujete finance, protože ač je manžel superúžasný muž a velmi chytrý, tak ne každý, je manager s příjmem takovým, aby uživil rodinu se 3mi dětmi dlouhodobě sám) tak je ten strach z nezvládnutí celé situace velmi reálný a je jedno, kolik vám je. No a pak třeba zvolíte interupci, i když je Vám to proti srsti a je Vám to velmi líto a víte, že Vás to bude mrzet celý život. Jinak autorka článku je podle mě velmi vyzrálá osobnost,vzhledem ke svému věku a velmi si jí vážím, že na toto téma otevřela diskuzi.