Jenže až ve 31 letech! Klepáte si na čelo? Já to sama taky nechápu. Za normálních okolností jsem zodpovědná žena. Tenkrát jsem se zamilovala do výstředního muže, co neměl vyřešenu svoji minulost, ačkoliv to tvrdil. Protože byl svobodný a já poblázněná, ráda jsem mu věřila. Věděla jsem, že jeho zajímavost, rozložitá duše, jiskřivý intelekt jsou na úkor praktičnosti, schopnosti empatie, smyslu pro realitu. Nebyl to typ, se kterým bych chtěla založit rodinu, ale člověk, jehož vesmír jsem chtěla nějakou dobu sdílet. Ne, nehledala jsem ani ve 31 letech partnera pro život. Bylo mi na světě příjemně, byla jsem svobodná, měla spoustu přátel, zájmů, skvělou práci, dobře jsem vydělávala... Neměla jsem potřebu řešit tikající hodiny, rozhodně ne nějakou honičkou za "perspektivními" muži. Po třech měsících jsme se rozešli a pak se ještě potkali - kvůli vrácení klíčů od bytu. A ten den se to stalo. Odjela jsem potom na trek, vůbec mi nebylo jasné, proč mi tak bolí hlava, otékají ruce a nohy. Opoždění menstruace jsem přičítala vysokohorskému klimatu. Jenže s návratem do údolí se zvětšovaly pochybnosti. Tak jsem si zakoupila onen proužek. A vytřeštila oči! To nemůže být pravda. Uháněla jsem znovu do lékárny a žádala o jiný test. Tak jsem měla realitu potvrzenou na druhou. Narodila se mi holčička. Koťátko s tlapkama rozesmátýma, svět,kolem kterého se začal točit můj vesmír. Ale jednoduché to nebylo, z finančních důvodů jsem se musela odstěhovat z města, bydlela jsem vedle Vietnamců, po chodbě se producírovali švábi, v bytě faraoni. Dospěla jsem. Díky mé chybě. Možná bych jinak nikdy děti neměla. Přišla bych o to nejkrásnější, co mi v životě potkalo. Po půl roce jsem poznala mého současného manžela. Mojí holčičku miloval a miluje, je to pro ní ten nejskvělejší tatínek. Jenže co se nestalo? Po pěti letech si vzpomněl biologický otec, že má dceru. A tak se soudíme. Chce obvyklý styk, protože by byl rád, kdyby mu má dcera zabavila dalšího neplánovaného potomka. Podle znaleckého posudku je to psychopat. Nevraždí ale holčičky stejně starého věku v parku a tak výsledek je, že my normální jednici mu máme pomáhat. Ale to už je jiný, daleko neuvěřitelnější příběh...
Předchozí