Přidat názor k článku Představy a realita mých porodů

Zaujal mě tento článek. Jsem taky mamina 4 dětí (Katka 17,5 - Michalka 14,5 - Honzík 9,5 a Davídek 1 měsíc)
Mám tím pádem porod také v živé paměti. První dvě dšti jsem rodila v Jablonci n.Nisou a moc hezké vzpomínky nemám. Bylo to chvíli po "sametové revoluci" a personál byl ještě asi naprogramován na základní úkony, bez jakéhokoli citového zapojení. Byla tam tlustá stárnoucí sestra "stará panna" a ta doslova s miminečkama o kovový bok postýlky bouchala. To bylo hrozné. Při druhém porodu, když už jsem opravdu s bolestma v zádech nemohla vydržet a dala jsem se neskrývaně do pláče, přišla mi porodní asistentka vynadat, ať se sklidním a nepřeháním. Třetí porod už proběhl jinde a doktor byl velmi hodný, chodil se na mě nejen dívat, ale masíroval mi záda, hladil po rameni. Čtvrtý porod byl také jiný, prostředí porodnic je jiné už i na předporodním pokoji, je to velmi soukromé narozdíl od předešlých let. Ale přístup porodníků a porodních asistentek mi i dnes přijde velmi chladný, neosobní, pomalu se rodička bojí něco udělat, aby to nebylo špatně. Hodně se k lepšímu změnilo vybavení porodních sálů, pokojů na oddělení šestinedělí, i předporodní pokoje, to už není, jako když vás dají do místnosti, jak nádraží velké, kde společně na střídačku "hekáte" s jinými maminkami. Ale ještě pořád mi chybí třeba jen jedno vlídné, povzbudivé slovíčko při porodu. Vždyť se všude píše, jak jsme těsně před porodem a zhruba 10 dní po porodu extrémně "nadupané" hormonama, ale ohleduplnost a citlivost k nastávajícím maminkám je malá. Kde je stále chyba?