Tak to já Vám věřím. On by nás manžel taky určitě uživil a asi i rád, ale vím, že jde taky o to, jak to má kdo v hlavě nastavený. Jen jsem chtěla poukázat na to, že nutně člověk nemusí být nezodpovědný, když udělá v životě nějaké rozhodnutí, které třeba nelze považovat za "dobré" z pohledu těch, co to vidí jinak.
U mě hrálo velkou roli to, že jsem jsem se skutečně potýkala po obou porodech se zhoršením svého stavu a na řadu měsíců mě to vyřadilo z normálního života, ale děti jsem chtěla, nicméně, teď už jsem se bála. Pokud máte 3 děti, tak si zkuste představit, jak by jste to bez manželky zvládnul sám. Babičky, bohužel nemáme a pokud by Vám manželku na několik měsíců odvezli do nemocnice, což Vám nepřeju, tak myslím, že by jste i vy začal mít potíže...
Jen jsem chtěla poukázat na to, že lidi mají pro svá rozhodnutí různé důvody, o kterých ti ostatní nevědí a tak nelze někoho druhého soudit.
No a co se týká toho, že vy a asi spousta mužů by své ženy uživilo. Jde taky o to, že třeba některé ženy to mají nastaveno v hlavě tak, že prostě neumí být střídavě s dětmi na mateřské a v domácnosti (tohle nemyslím jako výtku, naopak závidím ženám, které tohle umí a umí se s tím dobře psychicky vyrovnat, neumím to vysvětlit), ale mnohé a mezi nimi i já (ještě ke všemu) to mám tak, že prostě psychicky neunesu být jen v domácnosti. Odjakživa jsem se byla zvyklá starat hodně sama o sebe a když přišly děti, tak jsem v tom pokračovala, i když jsem byla s manželem. Jinak to neumím. Souběžně s mateřskou jsem si přividělávala a poté jsem se prostě zase vrátila do práce, ale vždycky jsem musela mít pocit, že jsem i po finanční stránce soběstačná. Neříkám, že je to tak dobře,ale pokud to takhle máte, tak s tím nic neuděláte a s psychikou nehnete.I když mám báječného manžela, tak jsem prostě od života poučená, že všechno se může během okamžiku změnit a nikdy se nedokážu v něčem spoléhat na druhé. Tzn., že potřebuju vědět, že i bez něho to ustojím. Ale to už jsme úplně v jiných tématech, která sem nepatří.
Předchozí